Etikoterapie – léčení mravností

Motto: „Léčil jsem stovky pacientů a nebyl mezi nimi jediný,u něhož by konec problému nespočíval v nalezení religiózního aspektu v životě“

C.G. Jung

 

Kořeny a příčina vašich nemocí leží ve vašem způsobu myšlení, ve stereotypech každodenních mechanismů, v návycích, které se vám staly železnou košilí – je to zeď, kterou jste se obestavěli a tím se odpojili od Řádu (A patří do toho i vaše brýle a bolavé zuby). Z toho důvodu léčení začíná pátráním ve vašem příběhu, kde se zamotala nit….

 

Etikoterapie – léčení mravností –navracení do Řádu

 

Co je to?

Většinou si každý dokáže lehce představit to, co je nemravné.  Vybavit si, co je mravné žádá určité úsilí. V našem pojetí představuje pojem mravnost šířeji chápané slovo. Je to jakýsi Řád, který funguje nezávisle na mínění lidí, platí univerzálně. Tyto zákony nejsou nijak přesně definovány a zpravidla se jim ve vzdělávacím procesu nevěnuje nijak výrazně pozornost.(V současné době existuje dostatek literatury různých autorů pro samostudium). Za jejich porušování zdánlivě není žádná sankce, alespoň si to v mysli nikdo tak nespojuje, přísloví o božích mlýnech dávno zapadlo mezi nevědecké pověry. Každý člověk má svobodnou vůli, sám se rozhodne, co bude dělat, jak bude myslet, co bude považovat za správné a co za špatné, jaký postoj k věcem zaujme – tak se vytvoří osobní vzorec, který se zapíše do podvědomí a řídí “chod”  člověka. Stav těla je pouze viditelnou informací o způsobu myšlení.

 A nad tím vším v tichosti stojí onen vyšší Řád – vesmírný zákon. Kořeny slova „člověk“ lze vystopovat a přeložit jako myslící duch, schopný rozpoznat zákon.

Pojem  Etikoterapie  zavedl v třicátých letech minulého století MUDr. Ctibor Bezděk svojí knížkou „Záhada nemoci a smrti aneb Etikotherapie“, zde je několik jeho tezí (daleko předběhl svoji dobu)

 

Čemu lidé obecně věří?

- nemoc je něco, co obtěžuje, překáží, jakási porucha, kterou  lze odstranit pomocí vyspělé mediciny – proto povinnost člověka končí vyhledáním lékaře

- nemoc je fyzickou poruchou, jednoho náhodně potká, druhého ušetří, nic s tím nelze dělat, akorát se nechat naočkovat a brát všelijaké přípravky na zvyšování imunity

- nemoc je způsobena bakteriemi, viry, plísněmi…atd, jejich potlačením přijde zdraví

- nemoc způsobují infekční ložiska, jejich fyzickou detoxikací nastoupí kýžené zdraví

- návrat ke zdraví znamená odstranění příznaku nemoci nebo bolesti

- nikdy v historii nebylo tolik léků, lékařská technika tak dokonalá, dá se tedy na ní spolehnout

 

Připomeňme si, co řekl Voltaire: „Lékaři předepisují léky, o kterých toho ví málo, na nemoci, o kterých ví ještě méně, lidem, o kterých neví vůbec nic“

 

 
Ale proč je přes vyspělou medicínu a astronomické peníze do ní proudící počet nemocných stále stejný, ne-li vyšší?

K tomu jeden bonmot: nejsou lidé zdraví, pouze nedostatečně vyšetření

 

 
 

 

 

 


Protože:

Nemoc jako taková je disharmonií ve vědomí lidí, vystoupením z přirozeného řádu, poruchou celého člověka a nejen jeho těla. Je zároveň i výzvou, abychom se zamysleli nad svým životem, otočili směr myšlení a znovu nastolili Řád. Nemoci a také nehody jsou výzvou, abychom pochopili své problémy jako úkoly a řešili je

 

A proto:

- léčit člověka neznamená odstranit příznak, bolest a znovu navodit starý stav – ten byl totiž příčinou nemoci. Pokud se to podaří, přijde nový příznak, silnější nebo chronický. (Ale také nám možná v průběhu odstranění příznaku přes utrpení něco dojde - viz další řádek)

- léčení znamená pochopit a uvědomit si příčinu a přestat se učit skrze utrpení nemoci

- nemoc znamená informaci: odchýlil ses od Řádu; je třeba poděkovat a přemýšlet: nejsme obětí nemoci, jsme jejími původci! Negativní myšlení je také nemoc!

- naše tělo  jako zrcadlo odráží, co se děje uvnitř, je zbytečné opravovat zrcadlo není-li v pořádku náš obraz, v těle se odráží vědomí

- to, co opravdu léčí, je náš vlastní  organismus, náš vnitřní lékař, můžeme ho pouze podnítit, pomoci mu se nasměrovat.

- jestliže rozpoznáme svou cestu, úkol, Řád, zbavíme se bloků z minulosti,  využíváme svoje talenty, prosazujeme se s odvahou, tvořivostí, s láskou, mírností, vštípíme si nové „dobrozvyky“, pracujeme na novém obrazu sebe sama – stáváme se součástí Stvoření – pak není třeba se zajímat o nemoc, způsobíme svým přístupem, že jí není třeba.

 

Na závěr má slovo Demokritos, řecký filosof 470-360př.n.l:

„Lidé prosí bohy o zdraví a neuvědomují si, že tuto moc mají oni sami“.

 

Rádží J. Poláček, listopad 2006