Motto: „Léčil jsem stovky pacientů a nebyl
mezi nimi jediný,u něhož by konec problému nespočíval v nalezení religiózního
aspektu v životě“
C.G. Jung
Kořeny a příčina vašich nemocí leží ve vašem způsobu myšlení, ve stereotypech každodenních mechanismů, v návycích, které se vám staly železnou košilí – je to zeď, kterou jste se obestavěli a tím se odpojili od Řádu (A patří do toho i vaše brýle a bolavé zuby). Z toho důvodu léčení začíná pátráním ve vašem příběhu, kde se zamotala nit….
Etikoterapie – léčení
mravností –navracení do Řádu
Co je to?
Většinou si každý dokáže lehce představit to, co je nemravné. Vybavit si, co je mravné žádá určité úsilí. V našem pojetí představuje pojem mravnost šířeji chápané slovo. Je to jakýsi Řád, který funguje nezávisle na mínění lidí, platí univerzálně. Tyto zákony nejsou nijak přesně definovány a zpravidla se jim ve vzdělávacím procesu nevěnuje nijak výrazně pozornost.(V současné době existuje dostatek literatury různých autorů pro samostudium). Za jejich porušování zdánlivě není žádná sankce, alespoň si to v mysli nikdo tak nespojuje, přísloví o božích mlýnech dávno zapadlo mezi nevědecké pověry. Každý člověk má svobodnou vůli, sám se rozhodne, co bude dělat, jak bude myslet, co bude považovat za správné a co za špatné, jaký postoj k věcem zaujme – tak se vytvoří osobní vzorec, který se zapíše do podvědomí a řídí “chod” člověka. Stav těla je pouze viditelnou informací o způsobu myšlení.
A nad tím vším v tichosti stojí onen
vyšší Řád – vesmírný zákon. Kořeny slova „člověk“
lze vystopovat a přeložit jako myslící duch, schopný rozpoznat zákon.
Pojem Etikoterapie zavedl v třicátých letech minulého století MUDr. Ctibor Bezděk svojí knížkou „Záhada nemoci a smrti aneb Etikotherapie“, zde je několik jeho tezí (daleko předběhl svoji dobu)
Čemu lidé obecně věří?
- nemoc je něco, co obtěžuje, překáží, jakási porucha, kterou lze odstranit pomocí vyspělé mediciny – proto povinnost člověka končí vyhledáním lékaře
- nemoc je fyzickou poruchou, jednoho náhodně potká, druhého ušetří, nic s tím nelze dělat, akorát se nechat naočkovat a brát všelijaké přípravky na zvyšování imunity
- nemoc je způsobena bakteriemi, viry, plísněmi…atd, jejich potlačením přijde zdraví
- nemoc způsobují infekční ložiska, jejich fyzickou detoxikací nastoupí kýžené zdraví
- návrat ke zdraví znamená odstranění příznaku nemoci nebo bolesti
- nikdy v historii nebylo tolik léků, lékařská technika tak dokonalá, dá se tedy na ní spolehnout
Připomeňme si, co řekl Voltaire: „Lékaři
předepisují léky, o kterých toho ví málo, na nemoci, o kterých ví ještě
méně, lidem, o kterých neví vůbec nic“
Ale proč je přes vyspělou medicínu a astronomické peníze do
ní proudící počet nemocných stále stejný, ne-li vyšší?
K tomu
jeden bonmot: nejsou lidé zdraví,
pouze nedostatečně vyšetření
Protože:
Nemoc jako taková je disharmonií ve vědomí
lidí, vystoupením z přirozeného řádu, poruchou celého člověka a nejen jeho
těla. Je zároveň i výzvou, abychom se zamysleli nad svým životem, otočili směr
myšlení a znovu nastolili Řád. Nemoci a také nehody jsou výzvou, abychom
pochopili své problémy jako úkoly a řešili je
A proto:
- léčit člověka neznamená odstranit příznak, bolest a znovu navodit starý stav – ten byl totiž příčinou nemoci. Pokud se to podaří, přijde nový příznak, silnější nebo chronický. (Ale také nám možná v průběhu odstranění příznaku přes utrpení něco dojde - viz další řádek)
- léčení znamená pochopit a uvědomit si příčinu a přestat se učit skrze utrpení nemoci
- nemoc znamená informaci: odchýlil ses od Řádu; je třeba poděkovat a přemýšlet: nejsme obětí nemoci, jsme jejími původci! Negativní myšlení je také nemoc!
- naše tělo jako zrcadlo odráží, co se děje uvnitř, je zbytečné opravovat zrcadlo není-li v pořádku náš obraz, v těle se odráží vědomí
- to, co opravdu léčí, je náš vlastní organismus, náš vnitřní lékař, můžeme ho pouze podnítit, pomoci mu se nasměrovat.
- jestliže rozpoznáme svou cestu, úkol, Řád, zbavíme se bloků z minulosti, využíváme svoje talenty, prosazujeme se s odvahou, tvořivostí, s láskou, mírností, vštípíme si nové „dobrozvyky“, pracujeme na novém obrazu sebe sama – stáváme se součástí Stvoření – pak není třeba se zajímat o nemoc, způsobíme svým přístupem, že jí není třeba.
Na závěr má slovo Demokritos, řecký filosof 470-360př.n.l:
„Lidé prosí
bohy o zdraví a neuvědomují si, že tuto moc mají oni sami“.