Motto: „Léčil jsem stovky pacientů a nebyl mezi nimi jediný, u něhož by konec problému nespočíval v nalezení religiózního aspektu v životě“
(Re-ligio = znovu se spojovat se ze základem bytí, slovo se obvykle překládá jako "náboženský", což je v podstatě totéž.)

C.G. Jung

 

Kořeny a příčiny nemocí, pomineme-li vnější příčiny, leží v provázanosti a kontinuitě osudů příslušníků rodu, z toho plynoucího způsobu myšlení a nevědomých programů. Dále následují okolnosti prožitků z dětství, událostí a konflikty života.   Proto léčení začíná pátráním v životním příběhu, kde se zamotala nit….

 

Etikoterapie – léčení mravností –navracení do Řádu

Většinou si každý dokáže lehce představit to, co je nemravné.  Vybavit si, co je mravné žádá určité úsilí. V našem pojetí představuje pojem mravnost šířeji chápané slovo. Je to jakýsi Řád, který funguje nezávisle na mínění lidí, platí univerzálně. Tyto zákony nejsou nijak přesně definovány a zpravidla se jim ve vzdělávacím procesu nevěnuje nijak výrazně pozornost. Za jejich porušování zdánlivě není žádná sankce, alespoň si to v mysli nikdo tak nespojuje. Lidová slovesnost zná přísloví o Božích mlýnech. Každý člověk má svobodnou vůli, sám se rozhodne, co bude dělat, jak bude myslet, co bude považovat za správné a co za špatné. Nad tím však stojí vyšší Řád, kolektivní vědomí, které nás používá do svých služeb v zájmu celku  . Naše svoboda tedy podléhá Řádu, je dobré ho přijmout a akceptovat. Například v rodinných systémech Řád říká, že žádný z členů nesmí být vyloučen, to platí i pro nenarozené děti, potraty. Máme svobodnou vůli se rozhodnout jakkoli, následky jsou však předem dané. Kořeny slova „člověk“ lze vystopovat a přeložit jako myslící duch, schopný rozpoznat zákon.

Pojem  Etikoterapie  zavedl v třicátých letech minulého století MUDr. Ctibor Bezděk svojí knížkou „Záhada nemoci a smrti aneb Etikotherapie“, zde je několik jeho tezí (daleko předběhl svoji dobu)

• Jeden z hlavních důvodů rostoucí nemocnosti lidstva je především v utkvělé představě, že člověk je pánem přírody, a proto se ji snaží pokořit a dokonce zotročit.
• Stav našeho těla je výrazem našeho stavu duševního a  bolest je volání o pomoc, namířené vůči našemu vědomí. 
• Duševní choroby způsobuje svobodná vůle, spojená s tmou v srdci.
• Platí prostý zákon příčiny a následku – jak zaseješ, tak sklidíš !
• Příčina vzniku většiny nemocí je porušení harmonie mezi potřebami těla a potřebami ducha. Lidský duch nepotřebuje žádné školení – intuitivně vyciťuje, která cesta je dobrá - ovšem jen dokud se lidé přidržují Řádu.
• Nemoc  není nepřítelem, kterého je nutno vyhubit všemi dostupnými prostředky, ale někdy je to poslední pokus Přírody, jak dotyčného jedince přimět k přemýšlení.
• Vymýtit závistivost, nenávist, hněv a zlost z lidských duší – protože tyto vlastnosti lidského ducha sráží do duchovních hlubin a fyzicky vedou k nemoci.
• Hledejte Pravdu a  vesmírné zákony, protože jen jejich poznáním a uplatňováním v obecném životě (toto je skutečná prevence nemocí!) můžeme stoupat po své vývojové linii dál.
• Trvalé uzdravení může přijít jen tehdy, když se člověk zcela zásadně vnitřně změní – v nazírání, myšlení a i citech: uzdravit (se) = učinit (se) morálně lepším ...

 

Čemu lidé obecně věří?

- nemoc je něco, co obtěžuje, překáží, jakási porucha, kterou  lze odstranit pomocí vyspělé mediciny – proto povinnost člověka končí vyhledáním lékaře

- nemoc je fyzickou poruchou, jednoho náhodně potká, druhého ušetří, nic s tím nelze dělat, akorát se nechat naočkovat a brát všelijaké přípravky na zvyšování imunity

- nemoc je způsobena bakteriemi, viry, plísněmi…atd, jejich potlačením přijde zdraví

- nemoc způsobují infekční ložiska, jejich fyzickou detoxikací nastoupí kýžené zdraví

- návrat ke zdraví znamená odstranění příznaku nemoci nebo bolesti

- nikdy v historii nebylo tolik léků, lékařská technika tak dokonalá, dá se tedy na ní spolehnout

 

Ale proč je přes vyspělou medicínu a astronomické peníze do ní proudící počet nemocných stále stejný, ne-li vyšší? Připomeňme si, co řekl Voltaire: „Lékaři předepisují léky, o kterých toho ví málo, na nemoci, o kterých ví ještě méně, lidem, o kterých neví vůbec nic". K tomu jeden bonmot: "Nejsou lidé zdraví, pouze nedostatečně vyšetření"

Nemoc jako taková je disharmonií ve vědomí lidí, vystoupením z přirozeného řádu, poruchou celého člověka a nejen jeho těla. Je zároveň i výzvou, abychom se zamysleli nad svým životem, otočili směr myšlení a znovu nastolili Řád. Nemoci a také nehody jsou výzvou, abychom pochopili své problémy jako úkoly a řešili je A proto: léčit člověka neznamená odstranit příznak, bolest a znovu navodit starý stav – ten byl totiž příčinou nemoci. Pokud se to podaří, přijde nový příznak, silnější nebo chronický. (Ale také nám možná v průběhu odstranění příznaku přes utrpení něco dojde - viz další řádek)

- léčení znamená pochopit a uvědomit si příčinu a přestat se učit skrze utrpení nemoci

- nemoc znamená informaci: odchýlil ses od Řádu; je třeba poděkovat a přemýšlet: nejsme obětí nemoci, jsme jejími původci! Negativní myšlení je také nemoc!

- naše tělo  jako zrcadlo odráží, co se děje uvnitř, je zbytečné opravovat zrcadlo není-li v pořádku náš obraz, v těle se odráží vědomí

- to, co opravdu léčí, je náš vlastní  organismus, náš vnitřní lékař, můžeme ho pouze podnítit, pomoci mu se nasměrovat.

- jestliže rozpoznáme svou cestu, úkol, Řád, zbavíme se bloků z minulosti,  využíváme svoje talenty, prosazujeme se s odvahou, tvořivostí, s láskou, mírností, vštípíme si nové „dobrozvyky“, pracujeme na novém obrazu sebe sama – stáváme se součástí Stvoření – pak není třeba se zajímat o nemoc, způsobíme svým přístupem, že jí není třeba.

 

Na závěr má slovo Demokritos, řecký filosof 470-360př.n.l:

„Lidé prosí bohy o zdraví a neuvědomují si, že tuto moc mají oni sami“.

 

Rádží J. Poláček, listopad 2006